Patricia Janečková dobyla Řím a říká: Chci, aby mě zpěv provázel celým životem

Kdo vás přivedl k hudbě a jaké byly vaše hudební začátky?

Je přirozené, že k zálibám v nichž jsme výjimeční, tíhneme od malička. Zpěv není jediným koníčkem, který jsem rozvíjela. Věnovala jsem se také hře na klavír, tanci, malovala a modelovala jsem. Bavilo mě všechno a ve všem mě rodiče podporovali. Časem jsem ale zjistila, že zpěv je „to pravé ořechové“. Velkou zásluhu na tom mají samozřejmě rodiče. Otec, který je profesionální hudebník v orchestru a matka, vystudovaná houslistka, mě vedli k hudbě od malička. Už jako čtyřletá jsem zpívala v dětském sboru, poté jsem přestoupila na sólový zpěv na základní uměleckou školu v Ostravě. Po nějaké době jsem zjistila, že lidové písně mi už nestačí a chtěla jsem udělat další krok. Tím byl konkurs do operního studia v Národním divadle Moravskoslezském, v němž působím dodnes. Nejnověji účinkuji v hudebně dramatické inscenaci Kytice ostravského skladatele Pavla Helebranda podle literární předlohy balad K. J. Erbena. Premiéra byla v září v Divadle Jiřího Myrona.

Máte zajímavé kořeny – slovenský původ, narozena v Německu, nyní žijete v Ostravě. Cítíte se v Ostravě doma?

V Ostravě žiji dlouhých šestnáct let a jiný domov jsem nezažila. Ostrava je můj domov. Mám tady rodinu, přátele a spolužáky. Občanství mám ale slovenské a také se všude představuji jako Slovenka.

Jako dvanáctiletá jste se stala absolutní vítězkou soutěže Talentmania. Jaké byly tehdy vaše pocity a co to pro vás znamená nyní?

Talentmanii jsem nebrala nijak vážně. Byla to pro mě zábava, něco nového. Nebyla to pro mě žádná soutěž. S nikým jsem nebojovala o umístění, jen jsem si šla zazpívat. Po výhře mi samozřejmě došlo, že teď už zábava skončila. Teď to vnímám jako začátek mé pěvecké kariéry, odstartování mého pracovního života. Až po té výhře jsem si doopravdy uvědomila, že si přeji, aby mě zpěv provázel celým životem.

Po tomto fantastickém úspěchu vyšlo vaše debutové CD. Jak bylo přijato veřejností a kritikou?

Za prodej debutového alba jsem získala zlatou desku. Po několik týdnů bylo na Slovensku nejprodávanějším titulem a v Česku se drželo 15 týdnů v hitparádě Top 10 Klasika. Album mělo velký ohlas i u mých fanoušků v zahraničí.

Patricia Janečková se svou profesorkou zpěvu Evou Dřízgovou-Jirušovou. (Foto: Bellevoice)

V současnosti studujete zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě u paní profesorky Evy Dřízgové-Jirušové. Jak probíhají hodiny s touto první dámou ostravské opery?

S paní Dřízgovou jsme si neuvěřitelně „sedly“. Jak po pracovní, tak po lidské stránce. Hodiny s ní jsou velmi příjemné. Než se pustíme do práce, vždy se mě zeptá, co je nového a jak se mám. Pozná na mně, když se něco děje, vyslechne mě a vždy mi poradí. Je pro mě velmi blízkým člověkem. Co se týče práce, vždy se precizně rozezpíváme. Jak dlouho, to záleží na mé momentální fyzické kondici. Někdy projíždíme celý program v celku a připomínky mi řekne až na konci, ale jsou i hodiny, kdy danou skladbu rozebíráme takt po taktu. Zastavujeme, opravujeme a nejdeme dál, dokud to není bez jediné chybičky. Samozřejmě paní profesorka nikdy nedovolí, abych to nějak přehnala, hlídá mě. Vede mě nejlépe, jak to jde, a za to jsem jí velmi vděčná.

Pojďme k aktuální soutěži. Minulý týden jste získala první místo na Mezinárodní pěvecké soutěži liturgické hudby v Římě. Jaký repertoár jste zpívala?

Na soutěži jsem zazpívala skladbu současného francouzského skladatele P. Rombiho Ave Maria, a dále klasiku – od G. F. Händela Oh, Had I Jubal’s Lyre z oratoria Joshua a Dixit Dominus Tecum Principium a z Bachových Matoušových pašijí árii Aus Liebe will mein Heiland sterben.

Patricia Janečková při přebírání ceny v Itálii. (Foto: Sabrina Ciferri)

Jedná se o pěveckou soutěž liturgické hudby. Je vám tento typ hudby blízký? Jaká byla atmosféra během soutěžního klání?

Před soutěží Concorso di musica sacra jsem se s liturgickou hudbou nepotkala. Bylo to pro mě něco nového a jsem za tuto zkušenost ráda. Atmosféra celé soutěže byla příjemná, přátelská a duchovní.

Radost z úspěchu musí být obrovská! Kdo všechno si zaslouží vaše poděkování?

Největší poděkování si bez váhání zaslouží paní Eva Dřízgová-Jirušová, která mě na soutěž připravila natolik perfektně, že jsem zpívala s jistotou. Další člověk, kterému patří mé obrovské „děkuji“, je Júlia Grejtáková, korepetitorka soutěže. Měla jsem tu čest ji poznat již před soutěží a díky ní jsem se cítila tak dobře. Doprovod při zpěvu je velmi důležitá věc a díky ní to bylo perfektní, což by jistě potvrdili ostatní soutěžící, které doprovázela. Také musím poděkovat i manželovi paní Dřízgové, dirigentovi Paolu Gatto, který si dal tu práci a probral se mnou výraz, vnitřní procítění a smysl všech skladeb. No a samozřejmě děkuji rodině, která mě plně podporovala.

Chcete se věnovat v budoucnu opernímu zpěvu? Jaké jsou vaše hudební ambice po ukončení konzervatoře?

To, že se chci věnovat opernímu zpěvu, je naprosto jasné. Nikdy jsem nezaváhala. Po ukončení konzervatoře se chystám na vysokou školu. Kterou, to se teprve uvidí, bude to záležet na kvalitě pedagogů. Ovšem nevím, jestli budu mít to štěstí a najdu dalšího takového učitele, s nímž budu mít tak blízký vztah jako s paní Dřízgovou.

Budete se i nadále účastnit hudebních soutěží ve snaze přidat do vašeho hudebního portfolia další úspěchy?

Nepochybně. Příští rok se určitě objevím na pěvecké soutěži v Karlových Varech a na dalších i zahraničních  soutěžích, prvořadé pro mne bude i nadále studium, na které se budu hlavně soustředit.